Nejnovější prožitky a pocity...

Tento týden se mi stalo něco velmi zvláštního - a zdá se, že jaro přinese ještě mnohá překvapení... Snad stejně úžasná. Neberte to prosím jako reklamu, protože tou to není. Vlastně jsem dlouho váhala, zda to opravdu napsat. Jenže bych se ráda podělila o něco, co mě velmi překvapilo, přestože už se v této oblasti nějakou dobu pohybuji a s těmito věcmi pracuji.

Nezačalo to příliš vesele. Od pondělka mi nebylo dobře. Velké křeče v břiše a zbytek snad raději ani popisovat nebudu. Dalo se to zvládnout, i když jsem musela hodně odpočívat. Přemýšlela jsem, co se to děje a pak mi podle příznaků došlo, že zřejmě salmonela nebo něco velmi podobného. A zároveň s tím informace, abych použila karty léčivých kódů. Víte, já samozřejmě vím, že se používají k léčení, ale já je beru jako klíč k Akáše a k celkovému vyladění. Nicméně shodou okolností mi po svátcích dost srovnaly štítnou žlázu a tak jsem je použila i tentokrát. Upozorňuji, že jsem ani nedržela dietu, prostě jsem jedla, na co jsem měla chuť, a přesto bolesti prakticky okamžitě zeslábly, stejně tak i ostatní příznaky a druhý den jsem byla úplně fit... Paráda. Ale to kupodivu nebylo to, co mě tolik dostalo.

V pátek jsem chystala jiný projekt a přitom jsem přemýšlela, jak ještě dál rozšířit nabídku na akci s delfíny a velrybami, které spolu s Renčou Zábranskou a hlavně Janem Lemurim chystáme již za měsíc, protože pár míst ještě zbývá a my prostě cítíme, že ještě nejsou přihlášeni všichni, na která ta místa čekají... a nerada bych, abychom jim to "zkazili" jen tím, že jsme to nenabídli na tom správném zdroji nebo tím správným způsobem - často se stává, že se někdo ozve po nějaké akci nebo po uzavření objednávek s tím, že ho to velmi silně volá, ale už je pozdě... A tak jsem se rozhodla být trošku jako delfín. Všechno jsem odložila, popadla synka a vyrazili jsme si za zábavou. A pak jsem usedla venku s kávou, pozorovala Adámka, jak si ještě hraje a najednou přišel tak silný impulz, že mi to až vzalo dech. A najednou mi přišly přicházet informace od delfínů a mořských bytostí, že jsem tam jen v úžasu seděla a po tváři mi tekly slzy. V ruce propisku a musela jsem psát a psát. Většinu z toho ani nevím, jestli rozluštím, protože to bylo příliš rychlé a ruka jako by ani nebyla moje, navíc to bylo hodně osobní, ale bylo to tak silné, že mi to bralo dech.

Nebudu to přepisovat slovo od slova, je to pro mne příliš živé a čerstvé, ale ucítila jsem, že ta touha po spojení po těch tisících let a stovkách životů je oboustranná. Že nejen nás to táhne k těm nádherným stvořením, ale že i oni touží se s námi opět spojit. Znovu si s námi hrát, znovu ucítit náš dotek... Že toto květnové setkání je takové spojení srdcí a duší. Že nejde jen o ty krásné prožitky a informace, ale o formu dálkové komunikace. Takové vyjádření záměru. Otevření dveří příležitostí. Možná i rozpomenutí se na to, jaké to je... někteří se s nimi v tomto životě ještě nesetkali, jiní ano, ale tohle je zcela nová úroveň propojení...

Vlastně sama nevím, co přesně nás čeká, přestože jsem četla knihu, ale vím, že to bude síla a že je to jedna z těch příležitostí k vyzvednutí si dalšího nádherného daru... příležitost, která se neodehrává tak často. Každý máme občas takové ty překážky, které nás nutí se pořádně zamyslet: "Stojí to za tu investici, je toho tolik, co musím zaplatit..." nebo "Mám tolik práce, neměla bych radši ten čas věnovat něčemu jinému?" sami si jistě dokážete doplnit. Sama mám pravidlo. Investuji velmi opatrně - čas i finance, ale když cítím, že někde mám být nebo že mi to přinese velkou porci radosti a něco důležitého, pak tomu nic nesmí stát v cestě. Dlouho váhám nad koupí oblečení nebo spotřebičů, ale neváhám, pokud se rozhodneme pro mini dovolenou nebo výlet. Třikrát se rozmyslím u nové hračky, ale nikdy neváhám s koupí lístků do kina nebo předplatného na pohádky v divadle. A pokaždé se ukáže, že to byla moudrá investice. A dost často i výhodná - protože když na chvíli vypnu a pak se vrátím, najdu buď plný mail objednávek nebo konečně vím, jak vyřešit záležitost, se kterou jsem nemohla hnout. A to jen díky tomu, že jsem si udělala čas a neváhala investovat do nás. Tak jako když jsme vyrazili s Renčou za Kryonem (měsíční rozpočet a 3 dny bez syna, ale zažila jsem ho tak i z pozice diváka a pomohlo mi to i v září v divadle). Tak jako když jsem se rozhodovala mezi jistotou stabilního zaměstnání nebo jen mnohem méně ohodnocenými překlady knih (které mi obrovsky pomohly v životě a spolu se mnou i stovkám dalším lidí) a později znovu - jestli velmi dobře placenou práci na plný úvazek nebo pořádání akcí a téměř dobrovolnickou prací pro obec (díky které jsem obnovila staré kontakty, vytvořila nové, užívám si to a znovu se začínáme stmelovat...). A ta volba mi vždy přinesla něco tak báječného, tolik radosti, naplnění a nových podnětů, že není pochyb o tom, že to byla dobrá volba. A s Áďou nestrádáme, přestože mým heslem je vždy - hojnost ano, ale nikdy ne na úkor těch, kdo přijdou nebo se rozhodnou produkt si koupit... vždy v rovnováze a radši přidat něco navíc.

Ale to jsem odbočila. Chtěla jsem vlastně říct, že je toho mnoho, co nám delfíni nabízejí a chtějí ukázat, že to ani nelze popsat. Ačkoli Jan toho mnoho vystihl již ve své knize. Probudit vnitřního delfína znamená naučit se od něj kvality tolik potřebné pro náš život. A světe div se, ono přesně to, co se může zdát nedůležité, vede k tomu největšímu naplnění. To, po čem mnozí tak těžkopádně pátrají, přichází s obrovskou lehkostí. Hojnost (mít vždy tolik, kolik potřebuji), zdraví, intuice, telepatie, rovnováha... a přesto jsme to takto nechtěli prezentovat. Je to velmi individuální záležitost. Jenže to teď tak nějak vytrysklo a tak poslouchám a poslušně přepisuji.

Původně jsme mysleli, že pátek bude pro širší publikum a v sobotu již ponoření se hlouběji do tématu, ale zdá se, že to bude ještě trochu jinak. Nyní pátek vnímáme jako takový první kontakt, velmi vizuální. Jako takové to oťukávání, když se zamilujete... jiskření v oku, úsměv na rtech, trochu ještě nesmělosti, ale zároveň se nechcete odloučit. A sobota už je jako hluboká láska. Vzájemné poznání, porozumění, sblížení... a pochopení, že už se ani nemusíte odloučit. Že už navždy zůstanete ve spojení, bez ohledu na vzdálenost... A tak pokud je to jen trochu možné, pojďte na oba dny. Není to nezbytné z hlediska programu a informací, ale v lásce byste si taky nechtěli nechat ujít ani tu prvotní zamilovanost ani ten hlubší prožitek, že ne? ;-)

Zkuste se nacítit nejen na ten program, ale spíše na energii bytostí, které tam budou přítomné. Některé věci nejde předat na dálku a tisíce slov nevynahradí fyzický prožitek. Jaké to asi bude, setkat se v místnosti s celou řadou dalších duší, v jejichž Akáše se ozývá zpěv velryb a delfíní radost? Jaké to bude spojit tuto energii a nechat z Akáši proudit tu blízkost a hlubokou lásku těch nádherných bytostí, která nijak nezmizela, jen jsme na ní možná zapomněli? A co když i vy si vzpomenete na zážitky, o kterých víte, že jsou hluboce pravdivé, ale které by vám nejspíš nikdo ani nevěřil? Co když i vám přijde důležitý impulz pro vaše další směřování? Dost možná si vzpomenete i na to dokonalé propojení a blízkost?

Už neváhejte. Je načase se rozhodnout, zda vyslechnete to volání (samozřejmě pokud jej cítíte, ne každý je k tomu povolán) a svým činem řeknete ano své intuici, staro-novým darům a svému novému životu... Těch míst už mnoho není a nejde o to je prostě zaplnit, to není smyslem. Ale o to, že všichni tři cítíme a slyšíme, že jsou ještě někteří voláni, ale zatím se ještě nerozhodli pro definitivní ano. To rozhodnutí za vás udělat nemůžeme. Jen předáváme zprávu...

Z celého srdce a s pocitem, že mi přes rameno hledí celé hejno delfínů a velryb,

MK